„Jsem už v důchodu, pracovala jsem převážně na plicním oddělení a zhruba 10let na urologii. Vzhledem k nočním službám jsem řešila poruchy spánku Stilnoxem. Šest let jsem brala půl prášku skoro denně a moc mě to trápilo. Navštěvovala jsem kurzy jogy, kde jsem se dozvěděla o existenci AVS přístrojů. AVS přístroj je můj kamarád, na kterého nenechám dopustit. Lhala bych, kdybych napsala, že účinky byly okamžité, ale nakonec se dostavila ta nekonečná blaženost nebýt závislá na té půlce prášku. Zpočátku k nelibosti mého manžela jsem usínala s pomocí přístroje. Opakovaně s delšími prodlevami jsem se vracela k sezením a zjišťovala, jak blahodárně působí. Nakonec jsem pochopila, že jde o moje zdraví a tak jsem to nevzdala. Můj život je šťasnější, spokojenější, nebojím se usínat.“